Randall Gruppe Hájik

Anketa

Novinky

RSS

RSS

Európske tábory

TIFOZI KOPER

Zdroj: www.ultras.sk
Video: Tifozi Koper /// FC Koper - NK Maribor
Roku 1986 se v Koperu objevuje první organizovaná skupina fanoušků, kteří přijeli na utkání z Hrvatin. Prezentovali se transparentem dlouhým okolo 40m, dále používali petardy a dýmovnice vojenské výroby, měli také více menších vlajek, sirény a bubny, takže jejich povzbuzování vypadalo velmi folklórně. Známí byli také masivními výjezdy, obzvláště do hl. města (Ljubljaně), kam odjelo i 2000 žluto-modrých supporterů.

Z nich se na začátku 90. let rekrutovala skupina Gente di Mare - Morski ljudje, jejíž směr byl fanouškovský, ačkoliv ji v "úderném" období tvořili i členové ultras skupiny (Tifozi Koper), o které se podrobněji zmíníme dále. Jak už bylo zmíněno, existence skupiny byla krátká. Svázána byla s největšími úspěchy koperských basketbalistů v prvních dvou, resp. třech letech devadesátých.

Jestliže se vrátím zpět k hrvatinské ekipě, ta měla vedoucí úlohu, když Koper postoupil do tehdejší 2. jugoslávské ligy. Tenkrát byl na koperském stadionu Bonifika vytvořen rekord v návštěvnosti na 2.ligu při utkání NK Koper - NK Olimpija Ljubljana. To střetnutí podle neoficiálních údajů vidělo 10 500 diváků.

Později se jádro změnilo a počty hrvatinců se zmenšili, ve stejnou dobu se ale zvýšil počet fans z oblasti Koperu a Markovce. Postupně, od roku 87 dál, se vytvořilo jádro fanoušků, které už bylo podobné ultras skupinám, které byly velmi dobře známy z regionu sousední Itálie a nyní už bývalých republik Jugoslávie.

Ta skupina dostala konečnou podobu koncem sezony 1988/89, když zavedla rázné novinky v supporterské oblasti. Když koperští junioři v r. 89 získali mistrovský titul ve slovinské juniorské lize, tak byly poprvé použity ohně. Jejich počet byl spíše symbolický, avšak byli jsme v pobřežním regionu opravdu první, kteří použili tento druh pyrotechniky. V další sezóně mezirepublikové ligy se zmíněná skupina stala více akční a organizovanou. Na zápase proti Zadaru roku 89 byla uspořádána první organizovaná "bakljada".

Právě tak tato skupina nechala vyrobit první transparent se jménem Tifozi Koper. Materiál na jeho výrobu byl s velkým úsilím a finančním odříkáním zakoupen třemi zakládajícími členy v Itálii. O něco později sami vyrobili 60-70 malých žluto-modrých vlajek.

V sezóně 1990/91 pyrotechniky znatelně přibylo a došlo na pravé derby, které dočasně nahradilo derby s Olimpijí, a to bylo předrahé derby s "ribarskou" Izolou. Tehdy došlo také k prvním incidentům s jejími fanoušky. Tifozi na začátku druhého poločasu (v 48. minutě, která je známá tím, že se v ní začaly odpalovat ohně a tu tradici střežíme dodnes) odpálili ohně a naházeli je všechny na hrací plochu, takže se hra na dalších 18 minut přerušila. Jeden z ohňů skončil mezi izolskými Ribari, kteří se dali dohromady právě v této sezóně a v popisovaném střetnutí kopírovali fandění koperských Tifozi.

1991/1992 jsme jako skupina měli nejlepší období, kdy počet stálých lidí nepadnul pod 70. Na utkání s NK Maribor se nás sešlo 350 (rekord), uspořádali jsme pyroshow podél celé dřevěné tribuny a použili okolo 100 balónků sponzorovaných firmou Camel. Použit byl také neznámý počet vlajek.

Došlo ještě i na další menší incidenty, například na tradičním koperském turnaji velké čtyřky, kde skupina 7 Green Dragonsů panicky utíkala do atobusu zaparkovaném před nádražím. V této sezóně jsme skoro na každém utkání použili pyro a byli přítomni ve větším (Gorica - 800 koperčanů, z toho 200-250 Tifozi) nebo menším počtu (Murska Sobota - 20, zde jsme byli vůbec první hostující organizovanou skupinou).

Další sezóna byla také velmi dobrá, avšak počet Tifozi jemně poklesl. Stále se kladl důraz na pyrotechniku, která se stala hlavním znakem skupiny a v této oblasti neměli Tifozi v prvních letech samostatnosti Slovinska žádnou opravdovou konkurenci. Vedle toho je třeba zmínit, že skupina, vedle fotbalu, byla na začátku 90. let aktivní také na basketbalu, ženském volejbalu a vodním pólu. Ve této sezóně basketbalový klub nechal udělat druhý typ šál - Forza Koper, už předtim byl v 80. letech vyroben šál s erbem Koperu. Ačkoliv naše počty, jak už bylo řečeno, klesly, byli jsme přítomni skoro na všech výjezdech.

Sezóna 93/94 souvisí se západem slunce nad koperským fotbalem a začátkem podpory slovinského reprezentačního výběru. Od té doby nebylo jediného domácího utkání, kde by nebyl přítomen někdo z Tifozi. Byli jsme také na spoustě výjezdů: Terst, Záhřeb, Bělehrad, Bukurešť, Amsterdam, Paříž, Palermo…

Na konci sezóny 94/95 Koper sehrál kvalifikaci o 1. ligu s NK Ljubljana, která bohužel byla v obou utkáních lepší a zajistila si účast v první lize. Doma jsme předvedli pravou podívanou, venku jsme byli v 70 ks a bouřlivě povzbuzovali celých 90. minut. Ke konci málem došlo k bližšímu setkání s 10 GD, ale díky zásahu mužů v modrém k ničemu nedošlo. Menší incident se odehrál také s NK Mura, když neznámý mladík, který ale nepatřil mezi Tifozi, hodil dřevěnou tyč na hráče soupeře. Kvůli tomu byl Koper finančně pokutován a musel odehrát 3 domácí utkání na jiném stadionu, minimálně 50 km od Bonifiky. Nechali jsme udělat první typ triček s krátkým rukávem.

K druholigové sezóně 95/96 musím říct, že Tifozi byli vždy přítomni a dokázali, že stojí na straně klubu i v těžkých chvílích. V této sezóně poprvé a naposled došlo k derby s NK Piran. Doma jsme se předvedli bouřlivým povzbuzováním a pyroshow (přes 25 ohňů). Jako zajímavost ještě řekněme, že jsme byli také v Piranu, kde jsme jako vždy odpálili bengály. Pár domorodců, kterým se vůbec nelíbilo naše ultras představení, bylo ztrestáno. V sezóně 96/97 se Koper opět stal členem elitní prvoligové společnosti. Také Tifozi tím dostali nový impuls, na každém domácím zápase bylo jádro 50-60 lidí, kteří hlasitě povzbuzovali svůj klub. Na tuto sezónu připadlo výročí 10. let existence Tifozi, kdy se sebralo, přestože Tifozi už byli v početním útlumu, přes 350 ks a výjimečně oslavili událost (utkání Koper - Olimpija) s více jak 200 ohni, 10 žlutými dýmovnicemi, fontánami nějakými raketami a konfetami. Premiérově jsme představili čtvercovou vlajku na teleskopické tyči o rozměrech 5x4m. Ze zmíněného utkání byl pořízen video záznam na VHS formát. Toho roku jsme udělali druhou sadu triček.

V další sezóně Koper opět spadnul zpět do 2. ligy a objevilo se nové derby s NK Triglav Kranj. Doma jsme fandili opravdu jedinečně a ukázali kraňským fans, jak vypadá pravý ultra support. Za hosty byla poprvé přítomna skupina, která si později dala jméno Small Faces. Na konci sezóny jsme jim oplatili návštěvu a ještě jednou předvedli, jak se fandí.

Sezóna 98/99 je význačná incidenty v Mariboru. Bylo zrušeni přátelství s Violami, které propadli ve zkoušce z ultras mentality. Na utkání začali drzí mariborští fanoušci urážet Koperské Tifozi, což se postupně zvrhlo v incident, kdy po utkání Viole "hrdinsky" vzali vlajku mladé dívce a zbaběle utekli, když se dva policisté začali ohánět obuškem. Byly vyrobeny dva druhy šál.

Opět následoval pád do druhé ligy (1999/2000). Pár menších incidentů, hlavně na výjezdech. Pod předsedou Kodričem jsme se následující sezonu vrátili do první ligy. Na jaře jeho místo převzal současný starosta B. Popovič a v sezóně 2001/2002 G. Suban. Faktem je, že jsme v tomto období žili jen ze starých zásluh a můžeme být rádi, že jsme přežili, i když závislí na darech od klubu. Ve větších počtech jsme se sešli jen na derby utkáních a na zbytku "navijala" jen hrstka lidí. Od té sezóny dále sice skupina pořád oficiálně existovala, ale nic nedělala a živořila! Nějací "chytráci" také ztratili jediný "plastificirani" (vyrobený z kartonu potaženého umělou folií) transparent v historii Tifozi a tím dokázali, že pro ně důležitý symbol skupiny nic neznamená.

V březnu 2002 se objevila skupina Dvanajsti Kopra, která, když Koper dosahoval dobrých výsledků, ruku na srdce, fandila velmi dobře, ačkoliv nespadá do ultra stylu. Povzbuzovali celých 90. minut a výjezdy dokazovali, že heslo "kdekoli si ty" pro ně znamená životní styl.

Zmiňme sezónu 2002/2003, kdy po dlouhém čase na Bonifiku zavítalo víc jak 5000 diváků. Na zápase Koper - Olimpija Tifozi spolu s Dvanajstimi oslavili 15 let organizovaného supportu v Koperu. K té příležitosti se udělala krásná choreografie ze žluto-modrých vlaječek na betonové tribuně. Pyroshow ale byla bohužel zakázána policií.

Pravá tvář Dvanajstih se ukázala v sezóně 04/05, když ukázali a dokázali (v boji o záchranu), jehož vlastnictví předtím převzali do svých rukou. Tifozi jsme zkusili už potřetí s nimi spolupracovat, ale rozdíly ve způsobu myšlení byly nepřekonatelné. Došlo k reorganizaci uvnitř naší skupiny a počet členů se po několikaletém hrozivém trendu upadání a špatné pověsti, konečně opět začal velmi pomalu zvětšovat. Support opět dostal a začali jsme přicházet k sobě. Na jaře jsme absolvovali všechny možné výjezdy a tím dokázali, že když klubu hrozí sestup, jsme jediní, kteří zůstávají věrni klubu.

Sezóna 05/06 byla zřejmě přelomová jak pro koperský fotbalový klub, tak i pro Tifozi. Nechali jsme udělat nové šály, trika, web, vlajky, obouručné transparenty, malé vlaječky, atd… V první části mělo největší ohlas asi utkání s Mariborem, protože jsme slavili "plnoletost" (18. let existence). Ten zápas asi vejde v koperské archivy. Support po celé utkání, fenomenální pyroshow na začátku, choreo s vlaječkami, bitka se security na konci, kterým jsme ukázali, kdo je na Bonifice pánem. Naházeli jsme také různé předměty na hřiště (větve, tyče od vlajek, kameny, atd.), na několik minut byl zápas přerušen a klub dostal vysokou pokutu. Za to jsme byli potrestáni zákazem vstupu jako organizovaná skupina, ale vždy jsme navštěvovali domácí i venkovní utkání.

V druhé části sezóny bylo jako v pohádce. FC Koper ve finále slovinského poháru. Předtím jsme měli pár zajímavých domácích zápasů, zpestřených ohni, konfetami, atp. Měli jsme nejlepší výjezd za poslední roky, a sice do Gorice. Fanatický support po celý zápas, dost vlajek, paper show, atp. Byli jsme také na házené Cimos Koper - Gold Club (finálový turnaj slovinského poháru). V průběhu utkání došlo ke konfliktu s policií, 5 zadržených. Také padnul rekord nejpočetnějšího výjezdu z roku 92. Takže jsme potřebovali skoro 15 let, abychom ho překonali. Na finále poháru v Celje, proti místnímu Publiku, se vypravilo víc jak 270 Tifoz. Oficiální údaje sice hovoří, že bylo prodáno 400 lístků na naší tribunu, ale ti lidé se nějak poztráceli. Zřejmě kvůli blbému počasí, termínu uprostřed týdne a dalším důvodům. Tifozi do posledního místečka zaplnili 4 autobusy, 1 minibus a pár se jich rozmístilo po ostatních autobusech nebo jeli auty. Vedle nás tam bylo ještě dalších 1000 koperských fans. Atmosféra fenomenální, ohně, bitky se security, atp. Takovou atmosféru na utkání Koperu nikdo nepamatuje. Finále nakonec Koper vyhrál po neuvěřitelném thrilleru v penaltovém rozstřelu, kdy rozhodující trefu dal kapitán, budoucí předseda Mladen Rudonja (mimo jiné on také dal vedoucí gól Koperu). Následovaly nezapomenutelné několikadenní oslavy se završením v Taverně, kde byl veliký večírek.

Tři dny po tom finále se hrálo utkání v Koperu, kdy soupeřem bylo opět Publikum Celje. Fenomenální pyroshow, fanatický support, 150 Tifozi, incidenty s hosty (nově složení Celjski Grofje) během i po utkání. Dodatek, že hosté potřebovali skoro jednu hodinu na opuštění stadionu služebním vchodem v policejních dodávkách, hovoří za vše.

Vyjímečně zajímavá sezóna skončila pozitivně a po dlouhé době Tifozi přestali stagnovat. Navštívili jsme stadiony všech prvoligových klubů minimálně jednou a minimálně jedním autem. Jedinou výjimkou byla Lendava.



Žádné komentáře
 
..:: Stránka obsahuje aj materiál, ktorý niektorí ľudia môžu považovať za kontroverzný. Tento materiál nemá za účeľ navádzať k výtržnostiam, snaží sa iba informovať o reálnom dianí skupiny Randall Gruppe Hájik (RGH). Ďalej chcem upozorniť verejnosť, že za komentáre návštevníkov podľa zákona nezodpovedá webmaster stránky ::..