Randall Gruppe Hájik

Anketa

Novinky

RSS

RSS

Európske tábory

TERROR BOYS - NOVA GORICA

Zdroj: Terror Boys
Internet: www.terrorboys.com
Terror Boys založila v roce 1991 skupina mladíků z Nove Gorice a okolí, kteří se začali scházet na východní straně stadionu v novogorickém "Športnem Parku". Počet fanoušků, tenkrát starých 14-18let, se většinou pohyboval okolo 30, jak na domácích zápasech tak i na výjezdech. Už tenkrát jsme odpalovali mnoho pyrotechniky (dodnes to je naší největší doménou), předvedli jsme mnoho pěkných "dimnad a bakljad".

Početní rekord v té době byl proti Olimpiji na jaře roku 1992, když se sešlo přibližně 100 "Boysev", kteří po utkání vtrhli na hřiště. Tento incident měl později veliký vliv na rozpad skupiny. Na dalších utkáních následovaly ještě nějaké další menší výtržnosti a vedení klubu mělo pro nás méně a méně pochopení. Mezi kluky se postupně přidal také nezájem, který ke konci roku 1993 vedl k totálnímu rozpadu skupiny a primát převzali Goriške Vrtnice (protěžované ze strany vedení klubu a HIT-u, který byl tenkrát hlavním sponzorem klubu) a drželi ho až do roku 2001.

K novým pokusům o znovuvzkříšení skupiny došlo v prvním "šampionském" období novogorického fotbalu, v sezóně 1995/1996. V říjnu 95 se skupina přibližne 50 "Boysev" vydala na utkání s Primorje, kde došlo k napadení a "kamenování" Red Devils. To byli naši hlavní rivalové, ačkoliv naše skupina s nimi měla tenkrát jen jeden střet (odečteme-li setkání Vrtnic a Devils, kde byli přítomni bývalí i pozdější členové TB), potom ještě v roce 2003/2004, ale o tom dále. Jeden "redar" byl odvezen do nemocnice po zásahu kamenem do hlavy, 3 TB zatkla policie.

O méně jak rok později jsme se opět sešli na utkání proti Olimpiji, v srpnu 96. Před utkáním se v centru města střetla skupina asi 50 TB s Green Dragons. Bitka skončila bez vážnějších zranění, k menším incidentům došlo i o něco později na stadionu.

Poté zavládla na ultra scéně v NG doma temna, přičemž je třeba zdůraznit, že veliký díl viny na tom nese tehdejší vedení klubu. V TB viděla zejména chuligány, kteří nemají na stadionu místo. Utkání s Olimpijí tak bylo pro TB poslední až do sezony 2001/2002.

To se pro TB naskytla nová příležitost dát se dohromady. Tehdy došlo ke změně ve vedení klubu, sportovním ředitelem se stal Sandi Valentinič, bývalý hráč Gorice, který přivítal TB zpět s otevřenou náručí. První zápas na který jsme se sešli, bylo utkání prvního kola poháru UEFA proti Osijeku, 11.9.2001 (náhodou zrovna v den, kdy teroristi napadli USA). Na utkání fandilo nějakých 10 TB, avšak všechno bylo ještě velice neorganizované. Byli jsme bez jakýhkoliv rekvizit, také bez transparentů. Přesto bylo po utkání dohodnuto, že se pokusíme znova dát dohromady, nalákat zpět staré i nové členy a začít doprovázet modrobílé na všech utkáních v co největším počtu. Proto za den znovuobnovení TB bereme zmíněné utkání.

O 12 dní později 15 TB poprvé po několika hubených letech fandilo na utkání domácí ligy proti Rudarju Velenje. Od tohoto utkání naše počty začaly strmě narůstat. 2001/2002 se nás okolo 80 ks sebralo na podzimní domácí utkání proti Olimpiji. V té sezóně můžeme hovořit o takových 50ti aktivních TB. Začal fungovat marketing skupiny, nechaly se udělat členské průkazy a nášivky. 2002/2003 naše počty trochu klesly, ale vždy jsme byli přítomni na všech domácích utkání a na některých výjezdech. V té sezóně jsme si poprvé (a zatím také naposled) vyzkoušeli roli organizátorů povzbuzování naší reprezentace, která hrála v Gorici přátelské utkání proti Švýcarsku. Sešlo se cca. 150 TB. V našem sektoru se nacházeli i lidé z ostatních slovinských skupin. Vedle Goriških Vrtnic ještě Green Dragons (Ljubljana), Viole (Maribor), Trotters (Novo Město), Nuclear Power Boys (Krško), Antikristi (Metlika), Ultras Mirna, Red Tigers (Slovan Ljubljana), Japodi a Small Faces (Kranj). Dohromady něco mezi 350-400 ultras. V sezóně 2003/2004 následuje nejlepší období naší skupiny, kdy jsme v 70-80 lidech na domácích utkáních a nějakých 30-40 na velkém množství výjezdů. Tato sezóna také byla nejvíc bohatá na incidenty, které naší skupinu potkali a to nikdy nebyli prioritou. Zejména při zápasech s Primorje neboť se opět dali dohromady Red Devils. Sice moc dlouho nevydrželi, rozpadli se hned po utkání Primorje - Gorica v Ajdovščině, když nás po utkání napadli na parkovišti před stadionem. Došlo k několikaminutovému boji, kdy za kratší konec tahali Devils, kterým bylo odňato několik šál a dresů. Vznikla i nějaká hmotná škoda a vedení NK Primorje zakázalo RD vstup na stadion a tak se rozpadli. K menším problémům došlo také při zápasech s Olimpijí, jak doma tak u nich. Nezapomenutelné utkání té sezóny bylo definitivně to proti Kopru v posledním kole, když jsme krásnou choreografií (modré a bílé vlaječky), 40ti ohni, novým 18ti metrovým transparentem a rekordním počtem (okolo 200) po osmi letech opět oslavili mistrovský titul. V této sezóně jsme vyrobili také naše šály a trika. Každopádně nejlepší sezóna v naší historii, kdy jsme byli třetí nejlepší skupinou ve Slovinsku.

2004/2005 naše počty klesly, nicméně jsme vždy byli přítoni na utkáních a předvedli pár pěkných představení. Sezóna začala ve znamení evropských utkání, které byly první v naší historii. Náš klub se probojoval do 3. předkola LM a pak si zahrál ještě jeden zápas v 1. kole poháru UEFA. Bohužel, při těchto zápasech došlo ke konfliktům s vedením klubu, kterému po úspěších narostla křídla a začalo se do nás arogantně navážet. Pro evropské poháry nás přemístili do sektoru pro hostující fans, naše místa na "východě" prodali piknikům a vedle toho cena lístků do našeho sektoru byla náhle stejná jak na hl. tribunu. Spory jsme po ukončení působení v pohárech urovnali, nicméně nám to do jisté míry zabránilo se v Evropě ukázat v tom nejlepším světle. Ostatně se nás na první zápas proti Floře Tallin sešlo 50-60, na druhý proti Kopenhagenu 70-80, proti Monacu 120 (bylo by nás mnohem víc, ale jak už jsme řekli, bylo nám omezeno množství vstupenek na evropské poháry právě na toto číslo), proti AEK samozřejmě také 120. Na výjezd jsme se s výjimkou Monaka nevypravili. Do knížectví nás vyjelo asi 30, všech novogoričanů v sektoru dobrých 100 a tím si TB zapsali první zahraniční výjezd v historii.

Co se týká domácí ligy, tak už chvíli po začátku došlo k incidentu na utkání proti Muře (Murska Sobota), když skupina Black Gringos vtrhla do našeho sektoru (tenkrát tam byli jen 4 naši mladí, kteří věšeli vlajky). Když jsme se tuto novinku dověděli my, ostatní TB, kteří popíjeli v lokále u stadionu, doběhli jsme do sektoru a došlo ke střetu, který po půl minutě ukončila policie, která nám byla v patách. Určitě nám z této sezóny nejvíce utkvělo v paměti utkání v Celje na finále poháru proti domácímu Publiku, kde bylo nějakých 130 TB, dohromady všech fanoušku NG asi tak 500. Během utkání jsme měli nějaké menší strkanice s policií (4 zadržení), po zápase následovala kamenovaná se starou ekipou Celjske Grofje. Sezónu jsme uzavřeli při domácím utkání s Domžale, kde nás asi stovka TB dýmovnicemi, ohni a choreografií oslavila druhý titul v pořadí, třetí celkem. V roce 2005/2006 nás začali opouštět staří, což TB přivedlo do krize, neboť tenkrát nebyli skoro žádní mladí, kteří by měli zájem a ještě k tomu mezi TB nebyla žádná větší zkušená autorita, která by to vzala do vlastních rukou. Na výjezdy se skoro nejezdilo (výjimkami byly Ajdovščina, Maribor, Lendava a Koper - 30-40 ks) na domácích zápasech okolo 30ks, většinou mladších. Celkem dobře jsme se předvedli jen na posledním utkání proti Rudarju Velenje (usilovali jsme o třetí titul v řadě). 120 TB, dýmovnice, ohně (během zápasu 2x po 25, po zápase na hřišti 50), choreo s balónky. Pár kol před koncem jsme nechali udělat 12 modrobílých vlajek a to bylo vše.

Sezóna 2006/2007 přinesla největší krizi v historii. Všichni staří definitivně opustili skupinu a omladina se jen pomalu probouzela a přebírala pomyslnou pochodeň do svých rukou, takže na chvíli opět vyvstala otázka další existence TB. Na výjezdy se prakticky vůbec nejezdilo, doma se scházelo 15-20ks. Jediným světlým bodem bylo domácí utkání 2. kola kvalifikace LM proti Steaue a oslava 15. let od založení první skupiny TB na utkání proti Publiku. Na Steau se sebralo 100 ks (o poločase jsme měli zajímavou vložku s ohňostrojem), na oslavě proti Publiku 80 ks. Tehdy jsme představili nové obouručné transaprenty, uspořádali největší "bakljado" v historii (najednou bylo odpáleno 80 ohňů, několik jich skončilo na place a hra se na několik minut přerušila), vedle toho se proprvé a zatím naposled vyzkoušely stroboskopy.

V podzimní části sezóny 2007/2008 se situace trošku zlepšila. Přišli nějací noví mladí, kteří vědí o co jde a mají snahu, aby se TB dostali z krize. První výsledky se už dostavili. Nechala se udělat nová trika, zapsali jsme si druhý evropský výjezd (12TB ve Skopje), nová zásilka šál, začali jsme se pravidelně scházet na domácí utkání (i když stále v malém počtu), ke konci podzimu jsme se ukazovali i na výjezdech (20 v Kopru, 30 v Mariboru, kde byly problémy s policií). Také vykrystalizovalo jádro skupiny. Je nás stále málo, krize je stále přítomná, ale tihle mladí jsou na správné cestě a je předpoklad, že TB z krize vytáhnou a vrátí tam, kde před pár lety byli. I když ještě bude třeba mnoho tvrdé práce. Když píši o historii "novogoriškeho navijaštva", chtě nechtě musím zmínit i Goriške Vrtnice. Znovu zdůrazňuji, že v letech 1994/95 a 95/96 bylo několik lidí, kteří předtím nebo potom byli v TB, také členy GV. Zejména první dva roky od svého vzniku nebyli ani zdaleka tím, čím jsou dnes (klasická fan skupina). Šlo o jakousi směs ultra a fan stylu. Dělali chorea, odpalovali pyro (1997 proti Rudarju uspořádali 3. největší pyroshow ve Slovinsku - 113 ohňů po celé východní staně stadionu), pomáhalo jim i několik jedinců od nás, účastnili se několika konfliktů s GD a ajdovskými RD. Po roce 96 Vrtnice příliš spadli pod vliv klubu a sponzora a tak skoro všichni, kteří sympatizovali s ultra stylem, skupinu opustili a od té doby stagnuje a v současnosti de facto neexistuje. Po našem vzkříšení v roe 2001 byli vztahy korektní, potom se zhoršili, pak se naše skupina přece jen více rozrostla a stala se nezávislou, takže nám dnes nemusejí dělat žádné starosti. Závěrem je ještě potřeba říct, že jsme byli vždy, i když jsme zrovna nebyli organizováni, přítomni na všech významnějších domácích zápasech naší repre od roku 1995 a také na výjezdech (2 autobusy v Terstu a jeden v Záhřebu, na ostatních alespoň 10 lidí).



Žádné komentáře
 
..:: Stránka obsahuje aj materiál, ktorý niektorí ľudia môžu považovať za kontroverzný. Tento materiál nemá za účeľ navádzať k výtržnostiam, snaží sa iba informovať o reálnom dianí skupiny Randall Gruppe Hájik (RGH). Ďalej chcem upozorniť verejnosť, že za komentáre návštevníkov podľa zákona nezodpovedá webmaster stránky ::..